Ať si koupím jakékoli boty, všechny jsou toulavé. Vždycky na podzim začnou pomrkávat svými dírkami, vyplazovat jazyky a mávat na mě tkaničkami: „Tak co, kdy už konečně vyrazíme? A kam?“ Letos jsem je tedy vzala do Mexika. A s nimi taky Petra a Olivera.
Podkladem pro tento blog byl deník psaný každý večer po dobu naší cesty.
Do Mexika a zase zpátky 